Můj příběh | Pavel Vyvijal

První formace – dětství

Láskyplná, starostlivá a přísná babička, rozvádějící se rodiče - časté změny bydliště, neustálá změna spolužáků a učitelů, neustále nové prostředí. Znovu a znovu se potřebuji adaptovat. Sbírám zkušenosti, učím se - jak si zvyknout, jak navázat vztahy, jak nezůstat sám, jak se prosadit, jak si získat respekt spolužáků a okolí a zatím nevím, jak se mi získané modely chování budou hodit, jaká to je pro mně "škola".

Druhá formace - střední škola

Místecké gymnázium Petra Bezruče, konečně studuji na jedné škole, konečně mám jedno bydliště. Máma cestuje za prací a já se o sebe od 17 let starám sám. Je to zlom, je to něco nového. Sám hledám a objevuji nové hodnoty - volnost i povinnost, svobodu i odpovědnost. Rodiče jsou pryč, cizí lidé se mi stávají mými nejbližšími. Poznávám svou budoucí ženu, její rodinu, další nové hodnoty, které mne osudově ovlivňují v přístupu k lidem, v plnění mých životních rolí. Komunisté se pro mne stávají negací všeho dobrého a své názory neskrývám. A tak i přesto, že mám svou víru, svůj postoj a "svůj názor" na tehdejší společnost, studuji VŠ pedagogickou a komunisti mne za celou tu dobu nevyhmátnou. I to bylo zásadní pro moji dnešní roli.

Třetí formace - "sametová revoluce"

Změna režimu, nadechnutí se, svoboda.
Byl jsem jeden z těch, kdo protestuje na náměstí: Nechceme vládu komunistů! - Jsem učitel občanské nauky, co nabourává socialistické zřízení a vedoucí úlohu KSČ - "policajti" ze SNB mě na tom náměstí seberou a tím výrazně ovlivní můj život na dalších devět let. Ještě týž večer mne propustí...
Když se volí se nové vedení města, dostávám se na radnici. Radnice - to je další "škola", škola života.
Na podzim devadesátého roku jsem zvolen starostou, nejmladším, je mi 25. Začíná moje devítiletá práce na radnici, práce s lidmi, což znamená 9 let sbírání zkušeností, což znamená napětí i shodu, komunikaci, vnímání, prosazování, i hledání, zkoumání, ..... kompromisy, řízení, přesvědčování, maximální nasazení ....... škola bez školy a pro školu. K tomu všemu chodím na Ekonomickou fakultu, obor management. Už se to blíží a směruje, přesto stále netuším, kam.

Čtvrtá formace - banka

V devadesátém osmém začínám pracovat v bance. Přichází slušná životní "šleha". Banku v devadesátém devátém ruší, jsem bez práce. Těžké časy, chvíle, kdy si nevím rady. Jeden měsíc na Úřadu práce, hledám, co dělat, jak uživit početnou 9-ti člennou rodinu, doba temna...

V roce 2000 končím studium, jsem absolvent - bakalář ekonomie.
Přichází nabídka - "využij svého vzdělání a zkušeností, které máš, můžeš školit, staň se lektorem". Nabídku přijímám a divím se, že jsem na to nepřišel sám.

Pátá formace - vzdělávání dospělých

Od roku 2000 jsem lektor, konzultant, kouč, mentor. Nejdelší a nejdobrodružnější formace, vycházím ze všeho toho, co jsem prožil a čím jsem prošel. Stále se učím, jak postupovat vpřed, jak se zlepšovat, rozvíjet, jak inspirovat...

Prošel jsem už několika fázemi přístupu ke vzdělávání dospělých. Pořád hledám odpověď. Odpověď není obsažena v jednoduchých technikách (know-how), odpověď je v pokorném objevování a utvrzování osobních hodnot a postojů.
Teď by mohl být konec příběhu - napsal jsem o všech důležitých lidech, popsal jsem všechna důležitá místa, momenty, které mě formovaly a vedly nakonec k této roli.
Ne, není to konec, nemůže být.
Jsou tu další lidé, místa a momenty, jsou tu další formace.

Šestá, sedmá, osmá formace - ............

Snažím se naslouchat, vnímat, reagovat, hledat další souvislosti... A tak půjdu dál, dokud Bůh dá. Ty, kteří chtějí, zvu, aby se mnou částečně sdíleli tuto dobrodružnou cestu.